NUTSMAN Ananas lyofilizovaný

Popis

Složení: Ananas

Skladování: V suchu a temnu při teplotách do 20°C. Po otevření ihned spotřebujte. Chraňte před přímým slunečním zářením.

Alergeny: Výrobek může obsahovat stopy skořápkových plodů, mléka, obilovin obsahujících lepek, sóji sezamu a arašídů.

Země původu: Čína

Ananas je plodem rostliny Ananasovníku. Rostlina je vysoká 0,75 až 1,5 metru a široká 0,9 až 1,2 m. Z velmi krátkého stonku vyrůstá růžice dlouhých, na okraji ostrých listů. Listy dorůstají délky 80-150 cm.

Plod je asi 30 cm dlouhý, má asi 15 centimetrů v průměru. Zralá dužina uvnitř má barvu od téměř bílé až po sytě žlutou, je aromatická a šťavnatá. Z jedné rostliny vyrůstá většinou jen jeden plod.

Původ

Ananasovník pochází z Brazílie a Paraguaye, odkud byl rozšířen místními kmeny indiánů do střední Ameriky a Mexika. Rostlina byla prvně popsána a pro Evropu objevena Kryštofem Kolumbem. Po příjezdu Španělů se domestikovaná rostlina stala velmi oblíbeným vývozním artiklem. Původní obyvatelé používali uříznutou korunu plodu jako symbol pohostinnosti. Umisťovali ji před vchod obydlí podobně, jako Evropané dávají o svátcích na vchodové dveře věnec. Tento zvyk převzali Evropané a ve Španělsku a Anglii se ananas používal k vyřezávání jako třeba dýně. Španělé a Portugalci rozváželi plodinu dál po svých kolonizovaných územích. Od 16. století se ananas rozšířil na Havaj, Portoriko, do severní i jižní Afriky, Indie i Austrálie.

Vliv na zdraví

Ananas obsahuje téměř všechny vitaminy, tedy kromě vitaminu E a B12, dále šestnáct minerálních látek a stopových prvků.

Jedno z nejlepších přírodních léčiv však z něho činí mimořádně vysoký obsah bromelinu. Bromelin je enzym, který štěpí bílkoviny a sráží mléko. Dále je to silná protizánětlivá látka, která dokáže zmírnit bolest, otoky a podporuje hojení ran. Tím, že brání přílišnému shlukování krevních destiček, je tento enzym prospěšný i v prevenci srdečních chorob, poněvadž výrazně snižuje riziko trombózy.

Využití

Za posledních sto let se ananas stal jedním z nejdůležitějších druhů tropického ovoce z hlediska obchodu. Má vysokou výtěžnost. Plody se mohou sterilizovat, vzniká tak kompot plátkový, kompot kostky (z méně kvalitního ovoce). Zbytky ze zpracování se lisují na džus. Vylisované ananasové otruby jsou krmivem pro zvířata.

Do Evropy se ananas dováží čerstvý i konzervovaný. První ananasová konzerva byla vyrobena v Malajsii v roce 1888. V současnosti je celková světová produkce asi 15 mil. Tun. Největšími producenty a průmyslovými zpracovateli ananasu jsou Thajsko, Filipíny, Brazílie, Čína, Indie, Mexiko, Malajsie, Keňa, Havaj a Portoriko.

LYOFILIZOVANÉ OVOCE (SUŠENÉ MRAZEM)

Lyofilizace, též sušení mrazem nebo desikace je metoda sušení vlhkých materiálů. Využívá se často při sušení potravin.

Spočívá v tom, že při této metodě nedochází k přímému přechodu vody z kapalného do plynného skupenství, což je v mnohých případech příčina poškození sušeného materiálu. Lyofilizace je využívána také pro materiál, který nesnese vyšší teploty, jako například bakterie nebo buňky. Výsledkem procesu je tzv. lyofilizát.

V současnosti je lyofilizace využívána v oblastech farmacie, kosmetiky, potravinářství, taxidermie, archeologie a dalších odvětvích.

Lyofilizace potravin a její využití

Lyofilizované potraviny vynikají především nízkou hmotností, při zachování výživových látek a možností některých potravin uvedením do původního stavu rehydratací. V závislosti na balení mají pak lyofilizované potraviny prodlouženou životnost. Kvůli těmto vlastnostem jsou lyofilizované potraviny vhodné pro různé expedice nebo cestovatele. Díky tomu, že v průběhu procesu sušení teplota nepřesahuje hodnotu 42 °C, je možné lyofilizované potraviny využít v raw stravě. Lyofilizace

potravin nevyžaduje tak šetrný postup jako např. květiny nebo medikamenty a proto proces trvá průměrně 24 až 48 hodin.

Postup lyofilizace

Metoda má tři fáze. Nejprve se vlhký materiál zmrazí a následně se ve dvou krocích suší.

1) Zmrazení

Při tomto kroku se vlhký materiál zmrazí pod teplotu, při které nemůže existovat v kapalném skupenství. To zajistí, aby nedocházelo k tání místo k sublimaci. Při tuhnutí vody může dojít k mikroskopickému poškození materiálu, zejména pokud jde o původně živé buňky. Proto je nutné tuto fázi provádět velmi opatrně. Obvykle se materiál zmrazí na teplotu mezi -20 °C a -50 °C.

2) Primární sušení

Během této fáze je v mrazicím zařízení snížen tlak vzduchu na několik stovek Pa. Poté je dodáno tolik tepla (hlavně vedením a zářením, proudění tepla se prakticky neuplatňuje), aby voda mohla začít sublimovat. Takto se z materiálu odstraní asi 95 % vody. Sublimaci je třeba neuspěchat, aby nedošlo k narušení sušeného materiálu. Sušení trvá obvykle několik hodin až několik dní. Vzniklá vodní pára desublimuje na chladičích, které mívají teplotu pod −50 °C. Tím se zabrání vniku vodních par do vývěvy, což by zhoršilo její účinnost. Určení konce primárního sušení je zásadní pro pochopení celého procesu sušení daného produktu. U biotechnologických lyofilizátorů existuje několik pokročilých metod determinace momentu, kdy je primární sušení u konce, přičemž mezi běžně používané patří porovnání teploty polic s teplotou sušeného produktu nebo srovnáním hodnot mezi Piraniho vakuometrem a kapacitním manometrem.

3) Sekundární sušení

V případech, kdy je vhodné dosáhnout ještě suššího stavu, se přistupuje k druhé fázi sušení. Při této fázi se odstraní zbývající nezmrzlé molekuly vody, které se drží na povrchu pevných látek díky adsorpci. Teplota v sušicí komoře se zvedne, někdy až nad 0 °C, což naruší vazby mezi vodou a pevným materiálem. Tlak se obvykle ještě více sníží, až na zlomky Pa.

Po druhém sušení v materiálu zůstává okolo 1 až 4 % vody.