NUTSMAN Rybíz červený celý lyofilizovaný

Popis

Složení: Rybíz červený

Skladování: V suchu a temnu při teplotách do 20°C. Po otevření ihned spotřebujte. Chraňte před přímým slunečním zářením.

Alergeny: Výrobek může obsahovat stopy skořápkových plodů, mléka, obilovin obsahujících lepek, sóji sezamu a arašídů.

Planá forma tvoří plazivé výhonky a listy má lesklé, trochu síťovité a svrasklé. Naproti tomu kulturní formy plazivé výhonky nemají a jejich listy jsou matné a hladké. Rybíz se pěstuje od 15. století, zejména ve Francii a Anglii, odkud pronikl i do střední Evropy. Ribes bylo původně perské a arabské jméno pro druh reveně, z níž Arabové vyráběli sirup.

LYOFILIZOVANÉ OVOCE (SUŠENÉ MRAZEM)

Lyofilizace, též sušení mrazem nebo desikace je metoda sušení vlhkých materiálů. Využívá se často při sušení potravin.

Spočívá v tom, že při této metodě nedochází k přímému přechodu vody z kapalného do plynného skupenství, což je v mnohých případech příčina poškození sušeného materiálu. Lyofilizace je využívána také pro materiál, který nesnese vyšší teploty, jako například bakterie nebo buňky. Výsledkem procesu je tzv. lyofilizát.

V současnosti je lyofilizace využívána v oblastech farmacie, kosmetiky, potravinářství, taxidermie, archeologie a dalších odvětvích.

Lyofilizace potravin a její využití

Lyofilizované potraviny vynikají především nízkou hmotností, při zachování výživových látek a možností některých potravin uvedením do původního stavu rehydratací. V závislosti na balení mají pak lyofilizované potraviny prodlouženou životnost. Kvůli těmto vlastnostem jsou lyofilizované potraviny vhodné pro různé expedice nebo cestovatele. Díky tomu, že v průběhu procesu sušení teplota nepřesahuje hodnotu 42 °C, je možné lyofilizované potraviny využít v raw stravě. Lyofilizace

potravin nevyžaduje tak šetrný postup jako např. květiny nebo medikamenty a proto proces trvá průměrně 24 až 48 hodin.

Postup lyofilizace

Metoda má tři fáze. Nejprve se vlhký materiál zmrazí a následně se ve dvou krocích suší.

1) Zmrazení

Při tomto kroku se vlhký materiál zmrazí pod teplotu, při které nemůže existovat v kapalném skupenství. To zajistí, aby nedocházelo k tání místo k sublimaci. Při tuhnutí vody může dojít k mikroskopickému poškození materiálu, zejména pokud jde o původně živé buňky. Proto je nutné tuto fázi provádět velmi opatrně. Obvykle se materiál zmrazí na teplotu mezi -20 °C a -50 °C.

2) Primární sušení

Během této fáze je v mrazicím zařízení snížen tlak vzduchu na několik stovek Pa. Poté je dodáno tolik tepla (hlavně vedením a zářením, proudění tepla se prakticky neuplatňuje), aby voda mohla začít sublimovat. Takto se z materiálu odstraní asi 95 % vody. Sublimaci je třeba neuspěchat, aby nedošlo k narušení sušeného materiálu. Sušení trvá obvykle několik hodin až několik dní. Vzniklá vodní pára desublimuje na chladičích, které mívají teplotu pod −50 °C. Tím se zabrání vniku vodních par do vývěvy, což by zhoršilo její účinnost. Určení konce primárního sušení je zásadní pro pochopení celého procesu sušení daného produktu. U biotechnologických lyofilizátorů existuje několik pokročilých metod determinace momentu, kdy je primární sušení u konce, přičemž mezi běžně používané patří porovnání teploty polic s teplotou sušeného produktu nebo srovnáním hodnot mezi Piraniho vakuometrem a kapacitním manometrem.

3) Sekundární sušení

V případech, kdy je vhodné dosáhnout ještě suššího stavu, se přistupuje k druhé fázi sušení. Při této fázi se odstraní zbývající nezmrzlé molekuly vody, které se drží na povrchu pevných látek díky adsorpci. Teplota v sušicí komoře se zvedne, někdy až nad 0 °C, což naruší vazby mezi vodou a pevným materiálem. Tlak se obvykle ještě více sníží, až na zlomky Pa.

Po druhém sušení v materiálu zůstává okolo 1 až 4 % vody.